Vít Kremlička

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Vít Kremlička
Vít Kremlička (28. října 2015)
Narození	22. října 1962 (61 let) Praha
Pseudonym	Heřman Křemenáč
Povolání	spisovatel, básník a hudebník
Ocenění	Cena Jiřího Ortena (1991) účastník odboje a odporu proti komunismu
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vít Kremlička (* 22. října 1962 Praha) je český hudebník, spisovatel a literární publicista.

Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu (1982) vystudoval jednoletou pomaturitní nástavbu na Střední pedagogické škole v Praze 6-Dejvicích (1983). Potom studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem obor speciální pedagogika (1984–1987), odkud ho kvůli politickému protestu vyloučili a byl mu rovněž zakázán vstup na půdu fakulty. Poté pracoval jako zeměměřič, noční strážný, topič a operátor ve výpočetním středisku Pražských pivovarů a sodovkáren, pracoval též v pekařství. V té době byl jedním z protagonistů zimního sportu skijöring na běžkách se psím spřežením. Pro svoji literární činnost byl perzekvován Státní bezpečností.

V letech 1982–1985 byl členem undergroundové hudební skupiny Národní třída (CD Je třeba si zvykat/Vlhkost v nočním autobusu, Black Point, 2000), poté (1986–1988) frontmanem countryfolk/westernbeat hard-metalové skupiny His Boys-Jeho hoši – zpěv, elektrická mandolína. Od roku 1985 byl spolutvůrcem undergroundové kulturní revue Jednou nohou, později Revolver Revue, roku 1989 stál u zrodu Informačního servisu, později týdeníku Respekt.

Po Sametové revoluci studoval bohemistiku a komparatistiku na Filozofické fakultě UK v Praze (1990–1998), studium však ani tehdy nedokončil a rozvinul jej v interdisciplinárním rozsahu po všechnu možnou mez.^[ujasnit]

V letech 1995–1996 byl externím dramaturgem Divadla Komedie v Praze, kde svým podílem spoludotvářel umělecký profil souboru. Dramaturgoval více her, mj. Raimund – Alpský král a nelida, Shakespeare – Hamlet, Strindberg – Sonáta duchů a Bouře, Ibsen – John Gabriel Borkmann. Též zde byla v režii Ireny Perclové uvedena jeho tematicky a formálně progresivní divadelní hra – inscenovaná petice Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy chráněné Ramsarskou konvencí.

Je účastníkem i pořadatelem poetických večírků.^[kde?]

V literatuře debutoval v roce 1981 básněmi a prózami v samizdatovém časopise Violit, dále publikoval v samizdatových sbornících (mj. Už na to seru, protože to mám za pár, uspořádal Andrej Stankovič, 1985, 9x kontra…, uspořádal Luděk Marks, 1987), v periodikách Jednou nohou, resp. Revolver Revue, v exilovém Paternosteru (Vídeň) a Čtení na léto (letní číslo římského dvouměsíčníku Listy). Po roce 1990 zveřejňoval svoji poezii, prózu a publicistiku v Alternativě, Babylonu, Divadelních novinách, www.dobraadresa.cz, Iniciálách, Lidových novinách, Literárních novinách, Revolver Revui a její Kritické Příloze, Tvaru aj. Používal pseudonymů Heřman Křemenáč, Vítězslav Sval a Bořek Mařina. Zároveň se věnuje překladům (z bulharštiny – básně Kirila Merdžanského; z angličtiny příběhy pueblanských indiánů Severní Ameriky, legendy z Amazonie, povídky Ken Saro-Wiwa, písňové texty barmského zpěváka Bo-Han; z polštiny Jan Pavel II., List k umělcům). Byl editorem výboru bosenskohercegovské poesie Báseň o zemi (spolu s Jeronýmem Březinou, Člověk v tísni, 1996), výboru z básní tibetské básnířky Cchering Özer Tibet srdce, Tibet mysli (P.E.N. – klub, 2008) a eseje téže autorky Sebeupalování v Tibetu (P.E.N. – klub, 2015).

Báseň Noc plná tajemství zhudebnila skupina Hm....

Jeho básně a prózy byly přeloženy do polštiny, němčiny, dánštiny, angličtiny, francouzštiny, ukrajinštiny, ruštiny, maďarštiny, bulharštiny, slovinštiny, srbštiny, chorvatštiny a bosenštiny.

Bývá řazen k undergroundu.^{[kým?][zdroj?]}

• Autentický kulovátor, básně, samizdat, 1981
• Zvonění, básně, samizdat, 1983
• Oblouk, básně, samizdat, 1984
• Lodní deník, novela, Nezávislé tiskové středisko, 1991 – Cena Jiřího Ortena
• Cizrna, Torst, 1995 – básnická sbírka tematicky věnovaná válce v Bosně
• Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy. divadelní hra, inscenace v Divadle Komedie, 1996
• Staré zpěvy, básně ze samizdatu, Revolver Revue, 1997
• Zemský povídky, II. vydání novely Lodní deník a sebrané časopisecké povídky, Hynek, 1999
• Prozatím, obsahuje lyriku, absurdní básně v próze a překlady legend pueblanských Indiánů, Petrov, 2001 – básně
• Amazonia, obsahuje překlady novodobých navažských písní, Klokočí a Knihovna Jana Drdy, 2003 – básnická sbírka
• Manael, Protis, 2005 – próza s tématem holocaustu
• Země Noc, básnická sbírka, obsahuje "detektivní a fantastické" básně, Clinamen 2006
• Tajná cikánská kronika, básnická sbírka poetických výbojů, Pavel Mervart (Edice současné české poezie) 2007
• Tibetiana, Revolver Revue, 2013 – básnická sbírka s cyklem věnovaným památce císařovny Sisi, experimentální věnce sonetů
• Amazonské Medy, překlad a převod mýtů a legend amazonských Indiánů, Pulchra 2015
• Divůtajný Marimbo, původní básně, konkrétní a obrazová poesie, překlady a překrady barokních kreolských písní, Pulchra 2016
• Básně, přírodní lyrika, básně s dálněvýchodní tematikou, překlady a inspirace barokními kreolskými písněmi, Aula 2018
• Můj život s vínem, sebraná drobná próza, anekdoty, povídky, causserie, novely, noveletty a romanetta. Nakladatelství Malvern 2023.

Vít Kremlička je laureátem Ceny Jiřího Ortena (1991), Ceny Revolver Revue (2010), Ceny studentského listu Babylon (2013) a Ceny nakladatelství Koleno (2013). Zastoupen v ročence Nejlepší české básně 2013 a v sborníku Pandezie. Je členem Českého centra P.E.N. Klubu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vít Kremlička na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vít Kremlička
• Osoba Vít Kremlička ve Wikicitátech
• Babylon – List k umělcům
• Poznejte ... básník Vít Kremlička – rozhovor Archivováno 20. 6. 2013 na Wayback Machine.
• Rozhovor s Vítkem Kremličkou