Třída Indomito
| Třída Indomito | |
|---|---|
 Insidioso | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Kriegsmarine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 6 |
| Zahájení stavby | 1910–1912 |
| Spuštění na vodu | 1912–1913 |
| Uvedení do služby | 1913–1914 |
| Osud | 3 potopeny 3 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Soldato |
| Nástupce | třída Ardito |
| Technické údaje po dokončení | |
| Výtlak | 672 t (standardní) 770 t (plný) |
| Délka | 72,5 m (na vodorysce) 73 m (celková) |
| Šířka | 7,3 m |
| Ponor | 2,4 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 1200 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 69–79 |
| Výzbroj | 1× 120mm kanón 4× 76mm kanón (4×1) 2× 450mm torpédomet (2×1) |
| Technické údaje Insidioso (1941) | |
| Výtlak | 758 t (standardní) 890 t (plný) |
| Délka | 72,5 m (na vodorysce) 73 m (celková) |
| Šířka | 7,3 m |
| Ponor | 2,4 m |
| Pohon | 2 turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 24 uzlů |
| Posádka | 75 |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 4× 20mm kanón (2×2) 2× 13,2mm kulomet (1×2) 2× 533mm torpédomet (1×2) 2× vrhač hlubinných pum |
Třída Indomito byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Bojovaly v první světové válce. Dva byly potopeny. Od roku 1929 byla čtyři přeživší plavidla klasifikována jako torpédovky. Vyřazena byla v letech 1937–1938. Za druhé světové války byl jeden reaktivován.[1] Po italské kapitulaci v září 1943 jej zajali Němci a zařadili jej do Kriegsmarine. Roku 1944 byl potopen.[2]
Byly to první italské torpédoborce s turbínovým pohonem a kotly na topný olej. Z třídy Indomito konstrukčně vycházely ještě další čtyři třídy italských torpédoborců (Ardito, Audace, Rosolino Pilo a Giuseppe Sirtori). Celkem tak bylo postaveno 22 jednotek třídy Indomito a jejích derivátů.[1]
Stavba
Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Jejich vývoj vedl Luigi Scaglia z loděnice Cantiere Pattison v Neapoli, která následně zajistila jejich stavbu. Do služby byly zařazeny v letech 1913–1914.[1]
Jednotky třídy Indomito:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Indomito (ID) | 1910 | 10. května 1912 | leden 1913 | Vyřazen 1937. |
| Impavido (IV) | 1911 | 22. března 1913 | listopad 1913 | Vyřazen 1937. |
| Impetuoso | 1910 | 23. července 1913 | květen 1914 | Dne 10. července 1916 v Otrantském průlivu potopen rakousko-uherskou ponorkou SM U 17. |
| Insidioso (IS) | 1912 | 30. září 1913 | červenec 1914 | Vyřazen 1938, reaktivován 1941. Využíván jako eskortní loď a ve výcviku ponorek. Dne 10. září 1943 v Pule zajat Němci. Dne 8. listopadu 1943 zařazen do Kriegsmarine jako TA21 Wildfang. Dne 9. srpna 1944 poškozen spojeneckým letectvem. Dne 5. listopadu 1944 ve Fiume potopen spojeneckým letectvem.[2] |
| Intrepido | 1910 | 7. srpna 1912 | únor 1913 | Dne 4. prosince 1915 se poblíž Vlory potopil na mině z německé ponorky SM UC 14. |
| Irrequieto (IR) | 1910 | 12. prosince 1912 | červen 1913 | Vyřazen 1937. |
Konstrukce
Výzbroj tvořil jeden 120mm kanón, čtyři 76mm kanóny a dva jednohlavňové 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Thornycroft a dvě turbíny Tosi o výkonu 16 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Spaliny odváděly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 1200 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů.[1]
Modernizace
Roku 1914 byly torpédoborce vybaveny dvěma zdvojenými 450mm torpédomety. V letech 1915–1916 byly vybaveny pro nesení deseti námořních min a zároveň bylo zvětšeno množství neseného paliva ze 100 na 128 tun. Plný výtlak narostl na 900 tun a nejvyšší rychlost torpédoborců klesla na 27–28 uzlů.[1]
V letech 1918–1919 bylo upraveno složení výzbroje přeživších jednotek. Nové složení výzbroje tvořilo pět 102mm kanónů, jeden 40mm kanón, čtyři 450mm torpédomety a deset min.[1]
Roku 1941 byl Insidioso reaktivován v modifikované podobě. Zůstaly mu tři kotle a dva komíny. Výkon pohonu byl 12 000 shp a rychlost 24 uzlů. Vyzbrojen byl jedním 102mm kanónem, čtyřmi 20mm kanóny, dvěma 13,2mm kulomety, jedním dvojitým 533mm torpédometem a dvěma vrhači hlubinných pum.[1] Němci jej do služby zařadili vyzbrojený dvěma 102mm kanóny, devíti 20mm kanóny a dvěma 13,2mm kulomety.
Odkazy
Reference
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Indomito na Wikimedia Commons
Portály: Loďstvo
