Sluka svraskalá

Sluka svraskalá
Sluka svraskalá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída	stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád	pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď	pavučincovité (Cortinariaceae)
Rod	pavučinec (Cortinarius)
Binomické jméno
Cortinarius caperatus (Pers.) Fr. (1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sluka svraskalá (Cortinarius caperatus) je dobrá jedlá houba z čeledi pavučincovité vyskytující se v Evropě, Severní Americe a Asii.^[2] Jako mykorhizní druh roste od července do října v jehličnatých lesích, zejména v borových či smrkových, od nížin až vysoko do hor, vždy však na kyselých půdách, často v borůvčí. V České republice jde o jednu z tržních hub.

Má tence masitý klobouk, který je v mládí polokulovitý, později plošší, 4 až 10 cm široký. V mládí je bělavě až lehce namodrale ojíněný, pak žlutý až okrový, za sucha podélně svraskalý a na okraji rozpukaný, jinak hladký. Dužina je bělavá, nemění se. Lupeny jsou dosti řídké a úzké. Zprvu jsou bledé, později světle hlínově až hnědě okrové. Výtrusný prach je skořicově hnědý. Výtrusy jsou mandlového tvaru, bradavčité, hrubé o rozměrech 11–14 x 7–9 µm.^[3]

Třeň je válcovitý, hladký, asi 5 až 12 cm dlouhý a 1 až 2 cm široký, bělavý, nahoře s blanitým prstenem s dvojitým ostřím, naspodu s nezřetelnými zbytky pochvy.

Sluka svraskalá má houbovou chuť a slabě příjemně kořeněnou vůni. Dá se upotřebit k jídlu ve všech úpravách a hodí se i k sušení. Mladé plodnice se podobají některým nejedlým pavučincům, například pavučinci kozlímu či kafrovému, které mají nepříjemný zápach.

Bývala řazena do rodu sluka (Rozites), genetické studie v roce 2002 ukázaly příslušnost rodu sluka do rodu pavučinec.

(podle www.biolib.cz)

• Agaricus caperatus Pers. 1796
• Dryophila caperata (Pers.) Quél. 1886
• Pholiota caperata (Pers.) Fr.
• Togaria caperata (Pers.) W.G. Sm. 1908
• Rozites caperata (Pers. ex Fr.) P. Karst.
• Rozites caperatus (Pers.) P. Karst.

Druh původně popsal v roce 1796 mykolog Christiaan Hendrik Persoon jako Agaricus caperatus. V roce 1821 jej nejprve Elias Magnus Fries přeřadil do rodu pavučinec (Cortinarius).^[4]

V roce 1887 zařadil druh Pier Andrea Saccardo do rodu Pholiota. V roce 1879 jej finský mykolog Petter Adolf Karsten přesunul do rodu Rozites, pojmenovaném po Ernstu Rozem (Rozites caperata (Pers. ex Fr.) P. Karst.) Genetické studie z roku 2002 potvdily Friesův předpoklad, že rod sluka patří do velkého rodu pavučinec.^[4]

Sluka svraskalá je dobrá a chutná jedlá houba. Vzhledem k tomu, že může být zaměněna s některými pavučinci, nezkušení houbaři by ji sbírat spíše neměli.

Po černobylské jaderné havárii je sluka považována za jednu z nejvíce kontaminovaných hub radioaktivním cesiem (Cs 137). Také v sobě hromadí toxické kadmium až do obsahu 20 mg v kilogramu čerstvé dužniny. Kromě toho obsahuje tepelně labilní lektiny, které sráží červené krvinky krevní skupiny A.^[5]

• 
  Spodní strana plodnice s lupeny a prstenem
• 
  Plodnice v různých stadiích vývoje
• 
  Typické místo výskytu sluky svraskalé, smrkový les s borůvčím (Švédsko)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sluka svraskalá na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.