Kukmák bělovlnný
 Kukmák bělovlnný | |
|---|---|
 Kukmák bělovlnný vyrůstající z kmene břízy na lesní cestě u Konrádova v okrese Česká Lípa | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusé (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | štítovkovité (Pluteaceae) |
| Rod | kukmák (Volvariella) |
| Binomické jméno | |
| Volvariella bombycina Rolf Singer 1951 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kukmák bělovlnný (Volvariella bombycina) je vzácněji se vyskytující saprotrofní houba z čeledi štítovkovitých (Pluteacea). V České republice není zařazen mezi zvláště chráněné druhy. Kukmák bělovlnný je obvykle uváděn mezi nejedlými druhy hub, některými zdroji však bývá zmiňován jako jedlý,[1] ale použitelný jen v malém množství do houbových směsí.[2][3]
Vzhled
Makroskopický
Klobouk dosahuje průměru 50–200 milimetrů, zpočátku je vejčitý, později má tvar kuželovitý nebo zvonovitý, v závěru je rozložený. Masitý, s vlášením přesahujícím okraj klobouku. Klobouk je bílé, někdy citronově nažloutlé barvy. Na povrchu klobouku jsou husté, jemné a poměrně dlouhé šupiny bílé barvy, někdy žlutavé nebo nahnědlé, na konci odstávající.[3]
Lupeny husté, volné, vyklenuté, v mládí mají dlouho bílou barvu, později jsou světle růžové a nakonec masově červené.[2]
Třeň bývá 70 až 190 milimetrů vysoký a 7–20 mm silný, křehký a masitý, nezřídka je zahnutý a k vrcholu se zužuje. Má válcovitý, na bázi kyjovitě rozšířený tvar, vyrůstající z otevřené velké vakovité pochvy, která je špinavě nažloutlá až hnědě pruhovaná.
Dužnina je barvy bílé až nažloutlé. Chuť je nevýrazná, vůně slabě zemitá až ředkvičková.
Mikroskopický
Výtrusný prach je růžový, výtrusy krátce elipsoidní o velikosti 8,5–10 × 5–6 µm.[2]
Výskyt
Roste v období od června do září v listnatých či smíšených lesích nebo parcích na živých i mrtvých listnatých stromech, na poraněných místech stromů nebo i v jejich dutinách a puklinách.[3] Výskyt je pravděpodobnější v klimaticky teplejších letech a na lokalitách s nevápenatou půdou. Jen výjimečně jej lze nalézt na jehličnatých stromech.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ MICHAEL, Edmund. Houby správně určete, nasbírejte a připravte. Velký barevný průvodce houbaře. 1. vyd. Zlín: BawaPrint, 1997. ISBN 80-902387-0-X. S. 422–423.
- ↑ a b c d JIRÁSEK, Stanislav. Kukmák bělovlnný, Volvariella bombycina (Schaeff.) Singer [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c KLENER, Vavřinec. Volvariella bombycina [online]. Česká mykologická společnost [cit. 2020-08-17]. Dostupné online.
Literatura
- ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. 1. vyd. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-200-1476-4. S. 175.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kukmák bělovlnný na Wikimedia Commons - Kukmák bělovlnný na webu Domov amatérských mykologů
| Štítovkovité | |
|---|---|
| Štítovka | Štítovka bílá • Štítovka černolemá • Štítovka drobná • Štítovka droboučká • Štítovka huňatá • Štítovka jelení • Štítovka lemovaná • Štítovka nízká • Štítovka Pouzarova • Štítovka Romellova • Štítovka rozpraskaná • Štítovka růžovonohá • Štítovka síťnatá • Štítovka stinná • Štítovka sametonohá • Štítovka šarlatová • Štítovka šedohnědá • Štítovka Thomsonova • Štítovka vločkatá • Štítovka vrbová • Štítovka žíhaná • Štítovka žlutá • Štítovka žlutozelenavá |
| Kukmák | Kukmák bělovlnný • Kukmák cizopasný • Kukmák dřevní • Kukmák maličký • Kukmák myší • Kukmák okázalý • Kukmák sklepní • Kukmák smrkový • Kukmák Taylorův |
Portály: Houby
