Josef Kalfus
JUDr. Josef Kalfus | |
---|---|
14. ministr financí Československa | |
Ve funkci: 28. března 1936 – 21. července 1937 | |
Prezident | Edvard Beneš |
Předseda vlády | Milan Hodža |
Předchůdce | Emil Franke |
Nástupce | Emil Franke |
16. ministr financí Československa | |
Ve funkci: 2. října 1937 – 15. března 1939 | |
Prezident | Edvard Beneš Emil Hácha |
Předseda vlády | Milan Hodža Jan Syrový Rudolf Beran |
Předchůdce | Emil Franke |
Nástupce | Vavro Šrobár |
1. ministr financí Protektorátu Čechy a Morava | |
Ve funkci: 16. března 1939 – 5. května 1945 | |
Prezident | Emil Hácha |
Předseda vlády | Rudolf Beran Alois Eliáš Jaroslav Krejčí Richard Bienert |
Předchůdce | nikdo (funkce vznikla) |
Nástupce | nikdo (funkce zanikla) |
Stranická příslušnost | |
Členství | nestraník SNJ Národní souručenství |
Narození | 25. června 1880 Železný Brod Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. května 1955 (ve věku 74 let) nebo 12. června 1955 (ve věku 74 let) Liberec Československo Československo |
Sídlo | Dejvice |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Kalfus (25. června 1880 Železný Brod[1] – 10. května 1955 Liberec)[p. 1] byl národohospodář, politik, ministr, účastník protinacistického odboje.
Životopis
Vyrůstal společně se svými sedmi sourozenci (2 bratři a 5 sester) v Železném Brodě. Jeho manželkou se stala Anna Nováková a jejich manželství zůstalo bezdětné. On sám patřil k finančním odborníkům a od roku 1920 působil JUDr. Josef Kalfus jako úředník na ministerstvu financí. Od 28. března 1936 byl jmenován ministrem financí[2] ČSR a tuto funkci zastával v řadě vlád i v období Protektorátu až do 5. května 1945.[p. 2] Obdržel i protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem.[3]
Po podepsání Mnichovské dohody se v letech 1938 až 1939 dr. Josef Kalfus účastnil pomoci Čechům, kteří museli opustit Sudety, Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu.[2] Rodině sokolského funkcionáře Jana Zelenky-Hajského pomohl při jejich stěhování ze Sudet do Prahy. Stěhování jeho manželky Františky Zelenková a jejího syna Jana Milíče Zelenky muselo být provedeno z důvodů bezpečnosti tak, že dotyční se ukryli ve stěhovacím voze. Vůz poskytl i s řidičem JUDr. Josef Kalfus.[2] Když rodina Zelenkových neměla kde v Praze v prvních dnech bydlet, nechal je Kalfus bydlet týden ve svém domě a po čase se mu pro Zelenkovi podařilo opatřit byt v tehdejší Praze XI, Biskupcova čp. 1837/4, poblíž dnešní žižkovské Ohrady.[2]
Pro potřeby financování československého zahraničního odboje se Josefu Kalfusovi podařilo (na pokyn prezidenta dr. Edvarda Beneše) zařídit přesun finančních zdrojů do neutrálních zemí.[2] A byl to Josef Kalfus, kdo v březnu 1939 zajistil zničení důležitých spisů a také umožnil v červnu 1939 generálnímu řediteli Československé zbrojovky Eduardu Outratovi odchod do exilu za hranice okupovaného protektorátu.[2] Když gestapo pozatýkalo v únoru 1940 několik stovek sokolských funkcionářů (s cílem postupně rozvrátit sokolskou organizaci v Protektorátu Čechy a Morava) podařilo se Janu Zelenkovi-Hajskému a Jaroslavu Pechmanovi zachránit část sokolských financí. Tato akce ale byla možná jen díky včasnému upozornění ministra Richarda Bienerta a za přísně utajené pomoci ministra Josefa Kalfuse.[2] JUDr. Josef Kalfus patřil k důležitým spolupracovníkům ilegální organizace Politické ústředí (PÚ) a to až do 21. října 1941, kdy byl gestapem zatčen Zdeněk Bořek Dohalský – spojka mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně.[2] Spojení s odbojem se JUDr. Josefu Kalfusovi dařilo před Němci obratně kamuflovat.[2]
V roce 1946 byl postaven jako člen protektorátní vlády před Národní soud. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval 20 let či doživotí.[4] Nicméně soud jej, poté co prokázal styky s domácím i zahraničním protifašistickým odbojem, sice dne 31. července 1946 uznal vinným, ale propustil jej bez potrestání.[4] Poté se zcela stáhl do ústraní.[5]
Po Únoru 1948 byl pro komunisty politicky nevhodný a byl mu zabaven majetek.[4] Trpěla tím i jeho rodina – nežádoucí politická angažovanost zabraňovala možnosti studia jeho příbuzných na politicky zaměřených školách (právnické fakulty).
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. web: Státní oblastní archiv v Litoměřicích - Archivní odbor [cit. 2023-01-03]. N; inventární číslo 9237; signatura L188/10; 1864 - 1884; Železný Brod. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l ČVANČARA, Jaroslav. „Ni zisk, ni slávu“ (Příběh Jana Zelenky-Hajského a jeho sokolské ilegální skupiny Říjen) [online]. web: ÚSTR; Paměť a dějiny; ročník 2012, číslo 2, 32 stran textu + fotografie; rubrika: studie a články, 2012 [cit. 2022-12-24]. Ke stažení ve formátu *.pdf; citace ze strany: 19, 20, 21. Dostupné online.
- ↑ Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”) [online]. web: War Cross cz [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c Události v třetí republice (1945-48) se vztahem k válce [online]. web: CS Magazín com [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Kalfus Josef, s. 155.
Literatura
- JANEČKOVÁ, Eva. Proces s protektorátní vládou. Praha: Libri, 2012. 256 s. ISBN 978-80-7277-502-6.
Související články
Externí odkazy
- Biografie ministrů první republiky
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kalfus
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Druhá vláda Milana Hodži | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML) | |||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 18. prosince 1935 | Milan Hodža (zahraničí, RSZML) • Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník) | |||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Třetí vláda Milana Hodži | ||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML) | |||||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 18. prosince 1935 | Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (školství a národní osvěta, správce financí, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS) • Ludwig Czech¹ (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina¹ (bez portfeje, BdL) • Erwin Zajiček¹ (bez portfeje, DCVP) • Kamil Krofta (zahraničí, nestraník) | |||||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
První vláda Jana Syrového / vláda obrany republiky | |
---|---|
Ministerský předseda | Jan Syrový (jmenován 22. září 1938, ministr národní obrany) |
Členové v den jmenování vlády 22. září 1938 | Kamil Krofta (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Engelbert Šubert (ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Jan Janáček (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jindřich Kamenický (ministr železnic) • František Nosál (ministr veřejných prací) • Eduard Reich (ministr zemědělství) • Bedřich Horák (ministr sociální péče) • Stanislav Mentl (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Karel Dunovský (ministr pošt a telegrafů) • Josef Fritz (ministr unifikací) • Hugo Vavrečka (bez portfeje) • Stanislav Bukovský (bez portfeje) • Petr Zenkl (bez portfeje) • Imrich Karvaš (bez portfeje) • Matúš Černák (bez portfeje) |
23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. 30. září 1938 byla československé vládě doručena Mnichovská dohoda. |
Druhá vláda Jana Syrového | |
---|---|
Ministerský předseda | Jan Syrový (jmenován 4. října 1938, ministr národní obrany) |
Členové v den jmenování vlády 4. října 1938 | František Chvalkovský (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Stanislav Bukovský (bez portfeje, pověřen řízením ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Imrich Karvaš (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Vladimír Kajdoš (ministr železnic, ministr pošt a telegrafů) • Karel Husárek (ministr veřejných prací) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, od 14. října 1938 ministr unifikací)¹ • Petr Zenkl (ministr sociální péče, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací)¹ • Hugo Vavrečka (bez portfeje, propaganda) • Ivan Párkányi (bez portfeje, pro záležitosti Podkarpatské Rusi do 14. října 1938)¹ |
¹14. října 1938 vystřídal Vladimíra Fajnora ve vedení ministerstev spravedlnosti a unifikaci Ladislav Karel Feierabend, zároveň vládu opustil ministr bez portfeje Ivan Párkányi. |
První vláda Rudolfa Berana | |
---|---|
Ministerský předseda | Rudolf Beran (jmenován 1. prosince 1938, SNJ) |
Členové v den jmenování vlády 1. prosince 1938 | František Chvalkovský (ministr zahraničí, SNJ) • Otakar Fischer (ministr vnitra, SNJ) Josef Kalfus (ministr financí, SNJ) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, SNJ) • Jan Syrový (ministr národní obrany, SNJ) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, SNJ) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, SNJ) • Alois Eliáš (ministr dopravy, SNJ) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, SNJ) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, SNJ) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, SNJ) • Jiří Havelka (bez portfeje, SNJ) • Karol Sidor (bez portfeje, do 14. března 1939)¹ |
¹14. března 1939 byl vyhlášen nezávislý Slovenský stát. 15. března 1939 vyhlásila nezávislost Karpatská Ukrajina. 15. března 1939 bylo zbylé československé území obsazeno německými vojsky. |
Druhá vláda Rudolfa Berana | |
---|---|
Předseda vlády | Rudolf Beran (16. března 1939,¹ NS) |
Členové v den jmenování vlády | Otakar Fischer (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS) • Alois Eliáš (ministr dopravy, NS) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, NS) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, NS) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, NS) • Jiří Havelka (bez portfeje, NS) |
¹ 16. března 1939 byl vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. |
Vláda Aloise Eliáše | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Alois Eliᚆ (jmenován 27. dubna 1938, NS, zatčen 27. září 1941) | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 27. dubna 1938 | Alois Eliᚆ (pověřen řízením ministerstva vnitra) • Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS) • Jiří Havelka (ministr dopravy, NS) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, NS) • Ladislav Karel Feierabend¹ (ministr zemědělství, NS) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, NS) | |||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||
†Generál Alois Eliáš byl zatčen 27. září 1941 a následně odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 19. června 1942, po atentátu na Heydricha. ¹Ladislav Karel Feierabend emigroval v lednu 1940 do zahraničí a stal se ministrem financí v londýnské exilové vládě. |
Vláda Jaroslava Krejčího | |
---|---|
Předseda vlády | Jaroslav Krejčí (jmenován 19. ledna 1942, NS) |
Členové v den jmenování vlády 19. ledna 1942 | Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Richard Bienert (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Walter Bertsch (ministr hospodářství a práce, NS) • Emanuel Moravec (ministr školství a národní osvěty, NS) • Adolf Hrubý (ministr zemědělství a lesnictví, NS) • Jindřich Kamenický (ministr dopravy a techniky, NS) |
Vláda Richarda Bienerta | |
---|---|
Předseda vlády | Richard Bienert¹ (jmenován 19. ledna 1945, NS) |
Členové v den jmenování vlády 19. ledna 1945 | Richard Bienert (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Walter Bertsch (ministr práce a hospodářství, NS) • Emanuel Moravec (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Adolf Hrubý (ministr zemědělství a lesnictví, NS) • Jindřich Kamenický (ministr dopravy a techniky, NS) |
¹ 5. května 1945 byl zatčen revoluční gardou během pražského povstání. |
Ministři financí Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | Alois Rašín, Cyril Horáček, Kuneš Sonntag, Karel Engliš, Vladimír Hanačík, Augustin Novák, Alois Rašín, Bohdan Bečka, Karel Engliš, Bohumil Vlasák, Karel Engliš, Karel Trapl, Emil Franke (jako správce), Josef Kalfus, Emil Franke (jako správce), Josef Kalfus |
Druhá republika (1938–1939) | Josef Kalfus |
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945) | Josef Kalfus |
Exilové vlády (1939–1945) | |
Třetí republika (1945–1948) | |
Komunistický režim (1949–1989) | |
ČSFR (1990–1992) |