Josef Grňa

Josef Grňa
Narození11. srpna 1897
Předklášteří
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. června 1967 (ve věku 69 let) nebo 14. června 1967 (ve věku 69 let)
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBrno
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníadvokát
ZaměstnavatelVysoké učení technické v Brně
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třída, in memoriam (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Grňa (11. srpna 1897 Předklášteří – 8. června 1967 Kroměříž) byl český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za 2. světové války.

Život

Vystudoval[1] Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou.[2] Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem.[2] V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na České vysoké škole technické v Brně.[2] Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení.[2] Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor.[2] V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady.[2] Po skončení války působil jako profesor národního hospodářství na brněnské technice (v letech 1948–1950 byl děkanem odboru inženýrského stavitelství a zeměměřičského inženýrství). V roce 1951 byl odsouzen za údajné neoznámení protistátní činnosti na 2,5 roku vězení. Rehabilitován byl v roce 1965.[2] V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy in memoriam.

Dílo (výběr)

  • Civilní soudce a správní akt. Bratislava, Právnická fakulta Univerzity Komenského, 1935.
  • Generál Jiskra“, Brno 1971.
  • Partyzánské historky. Brno, Klub Kounicových kolejí 1946.
  • Sedm roků na domácí frontě. Brno 1968.
  • Základy práva veřejného. Prozatímní nástin přednášek. 1949.
  • Zákony stavební. Brno 1949.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriky Univerzity Karlovy, Právnická fakulta Univerzity Karlovy – Grňa Josef 11. 8. 1897, Předklášteří
  2. ↑ a b c d e f g PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 74–77. 

Literatura

  • FRYDRYCH, Karol. Významný představitel domácího odboje za 2. světové války – Josef Grňa (1897–1967). Věstník Historicko-vlastivědného spolku Žarošice, Žarošice, 2016, č. 25, s. 101–102. ISSN 2533-4247.
  • PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 74–77. 
  • PEŠA, Václav – ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Nezveřejněná část pamětí prof. dr. Josefa Grni. [Ed.]: Peša, Václav - Štěpánek, Zdeněk. Časopis Matice moravské 111, ročník: 1992, číslo: 2, strany: 315–324

Související články

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech