Incký systém cest
Qhapaq Ñan, andský systém cest | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
páteřní cesta Qhapaq Ñan | |
Smluvní stát | Bolívie Bolívie |
Souřadnice | 18°15′ j. š., 69°35′30″ z. d. |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | ii, iii, iv, vi |
Odkaz | 1459 (anglicky) |
Oblast | Latinská Amerika a Karibik |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 2014 (38. zasedání) |
další státy: Argentina Argentina, Ekvádor Ekvádor, Chile Chile, Kolumbie Kolumbie a Peru Peru |
Incký systém cest (kečuánsky Qhapaq Ñan) je název pro unikátní síť komunikací v Andách, kterou rozvinuli a využívali Inkové, přičemž některé její úseky pocházejí z období před vznikem Incké říše (především od kultur Wari a Tiwanaku). Rozsah původních inckých stezek je dnes odhadován v rozsahu od 23 000 km až do 30 000 km.[1][2]
Název Qhapaq Ñan se vztahuje jak na celou síť v plném rozsahu, tak i v užším pojetí na tzv. „Královskou cestu“ - páteřní cestu v délce 5 200 km mezi Quitem, Cuzcem a Tucumánem.[3] Cesty výrazně ulehčovaly komunikaci mezi jednotlivými sídelními celky a byly efektivním prostředkem politické, sociální, ekonomické a kulturní integrace podrobených kultur v rámci expanzivní Incké říše. Qhapaq Ñan využili i španělští conquistadoři při dobývání nových území v Jižní Americe.[4] Pavučina stezek se rozkládala od území jižní Kolumbie po údolí řeky Maule v centrálním Chile,[4] což odpovídá teritoriálnímu rozsahu incké říše v době příchodu Španělů v roce 1521. Výchozím bodem a hlavním uzlem bylo incké hlavní město Cuzco.[4] Z něj vycházely čtyři primární silnice do čtyř hlavních oblastí (tzv. „suyos“ - Antisuyo, Chinchaysuyo, Contisuyo a Collasuyo), ze kterých se Incká říše skládala. Cesty spojovaly pouštní oblasti na pacifickém pobřeží, horské regiony i tropické pralesy Amazonie.
Rozsáhlé stavební práce na pozemních komunikacích odstartovaly za vlády Inky Pachacúteca (vládl 1438–1471), který cítil nutnost výstavby cest, aby mohl pohotově vysílat vládní úředníky, vojska a loajální obyvatelstvo pro anexi a osídlení dobytých území. V podpoře jeho dopravní sítě pokračovali i jeho nástupci.
Incký systém cest sestával ze tří základních prvků: vydlážděná cesta, mosty a doprovodné skladovací a ubytovací budovy. Šíře silnic se pohybovala mezi půl metrem v hornatých oblastech a šesti metry v rovinách. Po těchto silnicích se jako poslové pohybovali rychlí běžci, kteří se nazývali „chasquis“.[5] Běhali podle štafetového systému. Na každý úsek cesty byli k dispozici dva odpočinutí běžci. Předávali zprávy na stanicích, nazývaných „tambos“, které byly postaveny ve vzdálenostech přibližně 20 km. Vzdálenost mezi Cuzcem a Quitem byli schopni překonat za 1 týden.[5] Inkové nevyužívali ani koně ani kolo, protože je vůbec neznali. Používali jedině lamy, nebo chodili pěšky. Jsou známy mosty sestávajích z kamenných opěr a dřevěné mostovky, mosty zavěšené (lana z vláken agáve),[6] ale např. na řece Desaguadero existoval most z řady rákosových pontonů.
Fotogalerie
- Qhapaq Ñan
- most Inca Pucayaku
- Inca trail
- cesta k Machu Picchu
Reference
- ↑ Qhapaq Ñan- Sistema Vial Andino, itinerario cultural de la UNESCO [online]. mendoza.edu.ar [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Qhapaq Ñan, Sistema Vial Andino es incluido en la Lista de Patrimonio Mundial de la Unesco [online]. Consejo de Monumentos nacionales de Chile [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Inca road system [online]. PERU TRAVEL GUIDE [cit. 2015-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c En San Pedro de Atacama especialistas de Sudamérica compartirán en inédito taller sobre el Sistema Vial Incaico [online]. Universidad Arturo Prat del Estado Chile [cit. 2015-03-15]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b Sistema Vial en el Tahuantinsuyo [online]. Historia del Perú [cit. 2015-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-08. (španělsky)
- ↑ Los puentes inkaicos [online]. Congreso de la República de Perú [cit. 0205-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14. (španělsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Incký systém cest na Wikimedia Commons
Argentinské památky seznamu světového dědictví UNESCO | |
---|---|
Národní park Los Glaciares • Jezuitské misie na území Guaraní • Národní park Iguazú • Cueva de las Manos, Río Pinturas • Poloostrov Valdés • Ischigualasto a Talampaya • Jezuitský komplex a misie v Córdobě • Údolí Quebrada de Humahuaca • Qhapaq Ñan • Stavby navržené Le Corbusierem • Národní park Los Alerces • Památník a muzeum ESMA |
Bolivijské památky na seznamu světového dědictví UNESCO | |
---|---|
Potosí • Jezuitské misie na území Chiquitos • Sucre • pevnost Samaipata • Národní park Noel Kempff Mercado • Tiwanaku • Qhapaq Ñan |
Chilské památky Seznamu světového dědictví UNESCO | |
---|---|
národní park Rapa Nui • kostely na Chiloé • Valparaíso • ledkové doly Humberstone a Santa Laura • hornické město Sewell • Incký systém cest (Qhapaq Ñan) • osady a mumifikování kultury Chinchorro |
Kolumbijské památky Seznamu světového dědictví UNESCO | |
---|---|
Cartagena (přístav, pevnosti a další památky) • Národní park Los Katíos • historické centrum Santa Cruz de Mompox • archeologická lokalita Tierradentro • archeologická lokalita San Agustín • fauna a flóra ostrova Malpelo • kulturní krajina kávových plantáží v Kolumbii • incký systém cest Qhapaq Ñan • národní park Serranía de Chiribiquete |
Peruánské památky na seznamu světového dědictví UNESCO | |
---|---|
Město Cuzco • Historická chráněná oblast Machu Picchu • Archeologické naleziště Chavín de Huántar • Národní park Huascarán • Archeologické naleziště Chan Chan • Národní park Manu • Historické centrum Limy • Národní park Río Abiseo • Geoglyfy na planině Nazca a Pampas de Jumana • Historické centrum Arequipy • Posvátné město Caral-Supe • Qhapaq Ñan • Archeo-astronomický komplex Chankillo |