Franz Karl Marenzi
Franz Karl hrabě Marenzi | |
---|---|
Generálmajor Franz Karl Marenzi (1906) | |
Velitel v Budapešti | |
Ve funkci: 1915 – 1916 | |
Zástupce vrchního velitele uherské zeměbrany | |
Ve funkci: 1913 – 1915 | |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1906) |
Narození | 29. prosince 1859 Lublaň |
Úmrtí | 22. února 1940 (ve věku 80 let) Budapešť |
Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
Titul | hrabě |
Rodiče | Franz von Marenzi |
Příbuzní | Joseph Ludwig Marenzi von Tagliuno und Talgate a Gabriel Franz Marenzi (sourozenci) |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Profese | důstojník a aristokrat |
Commons | Franz Karl Graf Marenzi |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Karl hrabě Marenzi (německy Franz Karl Johann Guido Maria Graf Marenzi von Tagliuno und Talgate, Markgraf von Val Oliola, Freiherr von Marenzfeldt und Scheneck) (29. prosince 1859 Lublaň – 22. února 1940 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1878, uplatnil se jako štábní důstojník, působil také jako vojenský diplomat v Itálii a Rumunsku. Od roku 1906 zastával vyšší posty u královské uherské zeměbrany a v letech 1913–1915 byl zástupcem jejího vrchního velitele. Na začátku první světové války byl povýšen do hodnosti generála pěchoty (1914). V letech 1915–1916 byl velitelem v Budapešti, později krátce sloužil na italské frontě, ještě před koncem války odešel do soukromí.
Životopis
Pocházel ze staré italské rodiny, která již od 15. století užívala hraběcí titul v Milánském vévodství. Narodil se jako druhorozený syn c. k. polního podmaršála Franze Antona Marenziho (1805–1886) a jeho manželky Virginie, rozené Putzer von Reibeck (1825–1898).[1] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten, poté v letech 1874–1878 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[2] Do armády vstoupil v roce 1878 jako poručík u 46. pěšího pluku v Travniku, o dva roky později byl přeložen k 7. husarskému pluku do Mariboru. V letech 1883–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1883) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník působil u 12. jezdecké brigády v Sibiu a 2. armádního sboru ve Vídni.[3] Mezitím byl v roce 1888 povýšen na kapitána a v letech 1890–1892 zastával funkci vojenského attaché v Bukurešti.[4] Poté sloužil u různých jednotek jezdectva v Subotici, Lvově, Přemyšlu a Kluži. V roce 1897 byl povýšen na podplukovníka a znovu působil v diplomacii, v letech 1898–1902 pobýval jako vojenský attaché v Římě.[5] Mezitím byl povýšen na plukovníka (1900) a po návratu z Itálie byl velitelem 26. pěšího pluku v Györu.[6]
V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora a na několik let přešel k uherské zeměbraně, v letech 1906–1911 byl velitelem 80. pěší brigády honvédů v Budapešti. V roce 1911 dosáhl hodnosti polního podmaršála[7] a byl přeložen do Kluže jako velitel 6. zeměbranecké pěší divize. V letech 1913–1915 zastával funkci zástupce vrchního velitele uherské zeměbrany v Budapešti[8] a k datu 1. srpna 1914 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[9] Za první světové války byl v letech 1915–1916 posádkovým velitelem v Budapešti[10] a k datu 1. ledna 1916 byl převelen do stavu záloh. V listopadu 1917 byl povolán na italskou frontu, kde byl přidelěn k vrchnímu velení maršála Borojeviće. Z Itálie se vrátil již v lednu 1918 a krátce ještě působil na uherském ministerstvu zeměbrany, v březnu téhož roku odešel do soukromí. V armádě byl formálně penzionován až k datu 1. ledna 1919.[11]
Tituly a ocenění
Od narození užíval titul hraběte, který byl jeho otci v roce 1864 potvrzen pro Rakouské císařství.[12] V roce 1884 byl jmenován c. k. komořím[13] a v roce 1918 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, vzhledem k několikaleté službě v diplomcii byl vyznamenán i v zahraničí.
- Válečná medaile (1878)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1892)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Řád železné koruny III. třídy (1902)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
- velkokříž Řádu Františka Josefa (1916)
- Řád rumunské hvězdy (1893, Rumunsko)
- Řád svatých Mořice a Lazara (1901, Itálie)
- Řád italské koruny (1903, Itálie)
Rodina
V roce 1906 se oženil s uherskou šlechtičnou Irenou Jozskovou de Pankota (1886–1948), manželství zůstalo bezdětné.
Jeho starší bratr Josef Ludwig (1853–1935) byl dlouholetým šéfem prezidiální kanceláře Panské sněmovny, nejmladší z bratrů Gabriel Franz (1861–1934) sloužil v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti polního podmaršála.
Odkazy
Reference
- ↑ Rodina Franze Antona Marenziho na webu geni.com dostupné online
- ↑ SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 78 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 163 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für ds Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 265 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1899; Vídeň, 1899; s. 39 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 168, 460 dostupné onlin
- ↑ Generale und Oberste des k. und k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 4 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 240 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velitelů v Budapešti 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Karla Marenziho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 112 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1865; Gotha, 1865; s. 539–540 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 284 dostupné online
Literatura
- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 224–225 (heslo Franz Marenzi) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Karl Marenzi na Wikimedia Commons
- Franz Karl Marenzi in: Österreichisches Biographisches Lexikon