Dragon (kosmická loď)

Kosmická loď Dragon
Kosmická loď Dragon v průběhu letu CRS-3
Základní údaje
Výrobce	SpaceX
Země původu	USA USA
Provozovatel	SpaceX
Použití	zásobování ISS
Technické specifikace
Typ	nákladní kosmická loď
Nosná raketa	Falcon 9
Životnost	7 dní (v samostatném letu)
Startovní hmotnost	7 510 kg
Prázdná hmotnost	4 200 kg
Kapacita nákladu	až 3 310 kg
Délka	6,1 m
Průměr	3,7 m
Objem	10 m³ (přetlakový) 14 m³ (nepřetlakový)
Energie	solární panely
Oblast působení	nízká oběžná dráha Země
Výrobní specifikace
Stav	vyřazena
Vyrobeno	14
Vypuštěno	23
Ztraceno	1
První start	8. prosince 2010
Poslední start	7. března 2020
Související zařízení
Deriváty	Dragon 2

Dragon byla komerční kosmická loď, vyvinutá soukromou společností SpaceX s podporou v rámci programu COTS, vypsaného organizací NASA. První zkušební let lodi Dragon proběhl 8. prosince 2010. Bylo to poprvé, co se kosmická loď vyvinutá soukromou společností úspěšně dostala na oběžnou dráhu a poté se vrátila zpět na Zemi. V říjnu 2012 již plně naložená loď odstartovala k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).^[1] Poslední start se uskutečnil 7. března 2020. První komerční pilotovanou lodí je její nástupce, loď Dragon 2.

V soutěži vypsané v rámci programu Commercial Orbital Transportation Services (COTS) byla v roce 2006 vybrána společnost SpaceX, aby vyvinula kosmické plavidlo pro dopravu nákladu a výhledově i lidských posádek, na nízkou oběžnou dráhu Země, zejména ke stanici ISS. V rámci přiděleného kontraktu v hodnotě minimálně 278 mil. USD byla společnost zavázána k vývoji plavidla a provedení 3 demonstračních letů lodi. K vynášení lodi Dragon vyvinula SpaceX svou vlastní kosmickou raketu Falcon 9. Důvodem k vypsání COTS bylo ukončení provozu kosmického raketoplánu v roce 2011 a nutnost rozšíření přepravních kapacit na nízkou oběžnou dráhu Země ještě před prvním pilotovaným letem lodi Orion organizace NASA.

Základní konfigurace určená pro bezpilotní dopravu nákladu na stanici ISS.

Jedná se o loď klasické koncepce s návratovou kapslí umožňující balistický nebo řízený návrat s využitím mírného vztlaku tělesa. Uvnitř lodi je hermetický prostor o objemu 10 m³ až pro 3 310 kg nákladu. Kromě toho je do budoucna plánováno využití lodi i v pilotovaném režimu, kdy bude možné do kabiny usadit až 7 astronautů. Součástí návratové kabiny je většina technologických systémů lodi, jako je 18 korekčních raketových motorů Draco o tahu 400 N, avionika, napájecí systém, nádrže pohonných hmot atd. Na špici lodi je umístěn stykovací uzel CBM. Ten je při startu lodi překrytý aerodynamickým krytem. Při letech s lidskou posádkou pak bude loď doplněna o záchranný raketový systém. Délka kabiny je 3,1 m s krytem pak 4,5 m. Maximální průměr 3,7 m.

Kromě vlastní návratové kabiny je součástí lodi válcová nástavba, u které není předpokládán zpětný návrat na Zemi. K této nástavbě je připojen pár solárních panelů. Uvnitř nástavby je nepřetlakový prostor pro umístění dalšího nákladu o objemu až 14 m³.

V nákladní variantě je celková délka lodi včetně krytu spojovacího uzlu okolo 7,5 m, maximální průměr 3,7 m a celková hmotnost okolo 8 tun. Z toho činí suchá hmotnost lodi 4200 kg, pohonné hmoty až 1230 kg, náklad uvnitř kabiny až 1700 kg a náklad v externí nástavbě až 850 kg.

Loď je vybavena tepelným štítem z materiálu PICA-X (phenolic impregnated carbon ablator), který je dimenzován pro návrat lodi z oblastí Měsíce a Marsu.

Vlastní přistání je zabezpečeno soustavou dvou výtažných a tří hlavních padáků. Výtažné padáky, vypouštěné ve výši cca 13 km, slouží ke zpomalení a stabilizaci pádu. Hlavní padáky o průměru 35 m se otvírají ve výši 3 km a zabezpečí měkké přistání rychlostí 5–5,5 m/s. Bezpečné dosednutí je zajištěno i při selhání jednoho z hlavních padáků.

Nepilotovaná verze lodi určená k samostatným letům na oběžné dráze země za účelem provádění různorodých experimentů. Nosná kapacita vynášeného nákladu bude 6000 kg na oběžnou dráhu a 3000 kg zpět na Zemi. Žádné lety této konfigurace nejsou v plánu.

Nepilotovaná nákladní verze určená pro dopravu až 1000 kg nákladu na povrch Marsu. Původně se s prvním startem počítalo v roce 2018, ale v červenci 2017 bylo oznámeno, že projekt Red Dragonu byl zrušen.^[2]

Kosmická loď určená k zásobování stanice Gateway.

Seznam jednotlivých vyrobených kusů lodi Dragon:^[3]

Sériové číslo	Status	Počet letů	Celková doba letu	Mise	Poznámky	Galerie
C101	Vyřazena	1	0 dní, 3 hodiny a 19 minut 3 hodiny a 19 minut	COTS Demo 1	prototyp, vystavena v ústředí SpaceX
C102	Vyřazena	1	9 dní, 7 hodin a 57 minut	COTS Demo 2	vystavena v Kennedyho vesmírném středisku
C103	Vyřazena	1	20 dní, 18 hodin a 47 minut	CRS-1
C104	Vyřazena	1	25 dní, 1 hodina a 24 minut	CRS-2
C105	Vyřazena	1	29 dní, 23 hodin a 38 minut	CRS-3
C106	Vyřazena	3	97 dní, 3 hodiny a 2 minuty	CRS-4 CRS-11 CRS-19	první opakovaně použitý Dragon
C107	Vyřazena	1	31 dní, 14 hodin a 56 minut	CRS-5
C108	Vyřazena	3	98 dní, 18 hodin a 50 minut	CRS-6 CRS-13 CRS-18	vystavena v The California Science Center v Los Angeles
C109	Zničena	1	0 dní, 0 hodin a 2 minuty 2 minuty	CRS-7	zničena po explozi rakety krátce po startu
C110	Vyřazena	2	65 dní, 20 hodin a 20 minut	CRS-8 CRS-14
C111	Vyřazena	2	74 dní, 23 hodin a 38 minut	CRS-9 CRS-15
C112	Vyřazena	3	99 dní, 1 hodin a 0 minut 99 dní a 1 hodina	CRS-10 CRS-16 CRS-20
C113	Vyřazena	2	64 dní, 12 hodin a 4 minuty	CRS-12 CRS-17

• Obrázky, zvuky či videa k tématu SpaceX Dragon na Wikimedia Commons
• Oficiální stránka lodi Dragon, společnosti SpaceX – anglicky Archivováno 5. 4. 2013 na Wayback Machine.
• Specifikace lodi na KOSMO.CZ
• Stránka lodi Dragon v encyklopedii Space 40

SpaceX
Technika	Rakety činné Falcon 9 Block 5 Falcon Heavy ve vývoji Starship - Super Heavy (dříve BFR) vyřazené Falcon 1 Falcon 9 v1.0 v1.1 Block 3 Block 4 zrušené Falcon 1e Falcon 5 Falcon 9 Air Meziplanetární dopravní systém Testovací technika Grasshopper (vyřazeno) F9R Dev1† DragonFly (vyřazeno) Starhopper a prototypy Starship Kosmické lodě nákladní Dragon Starship Cargo Starship Tanker pilotované Crew Dragon Starship Raketové motory Merlin (1A, 1B, 1C, 1D, 1D+, vakuum) Kestrel Draco SuperDraco Raptor Methalox thruster
Znovupoužitelnost	První stupně Dragony
Lety	Přehled letů Falconu 1 Seznam letů Falconu 9 a Falconu Heavy Lety Dragonů
Odpalovací zařízení	Orbitální Cape Canaveral AFS, Florida SLC-40 LC-39A Vandenberg, Kalifornie SLC-4E Kwajalein, Marshallovy ostrovy† Omelek Island† Suborbitální Brownsville, Texas (SpaceX South Texas launch site v Boca Chica) McGregor Spaceport America†
Přistávací plochy	Autonomní plovoucí přistávací plošina Přistávací plochy 1 a 2 (Cape Canaveral AFS) Přistávací plocha 4 (Vandenberg)
Ostatní zařízení	Ústředí a výrobní závod (Hawthorne, Kalifornie) Testovací a poletová demontážní zařízení (McGregor, Texas) Zařízení pro vývoj satelitů (Redmond, Washington) Oblastní kanceláře (Chantilly, Houston, Seattle, Washington DC)
Zakázky	Commercial Orbital Transportation Services (COTS) Commercial Resupply Services (CRS) Commercial Crew Development (CCDev) Commercial Crew integrated Capability (CCiCap)
Výzkum a vývoj	Vývoj znovupoužitelné rakety Testování přistávání prvního stupně Falconu 9 Marsovská dopravní infrastruktura Red Dragon (zrušeno) Starlink
Lidé	Elon Musk (CEO, CTO) Gwynne Shotwell (prezidentka a COO) Tom Mueller (vedoucí oddělení pohonu) Hans Koenigsmann (vedoucí oddělení zajištění mise)
Kurzíva značí neletěné stroje a budoucí lety nebo nedokončené základny. Symbol † značí neúspěšné lety, opuštěné lokality a zničené stroje.