Šenovská pahorkatina

Šenovská pahorkatina
Hrazený, pohled od Mikulášovic

Nejvyšší bod	608 m n. m. (Hrazený)
Nejnižší bod	293 m n. m. (Spréva ve Fukově)
Rozloha	166 km²(na území Česka)
Střední výška	417,5 m n. m.

Nadřazená jednotka	Šluknovská pahorkatina
Podřazené jednotky	Hrazenská pahorkatina, Mikulášovická pahorkatina

Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko Německo Německo
Hrazený
Horniny	lužický granodiorit, čedič, dolerit, lamprofyr
Povodí	Labe
Souřadnice	50°58′32″ s. š., 14°25′33″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šenovská pahorkatina je geomorfologická jednotka, okrsek Šluknovské pahorkatiny. Nachází se v severní části Česka ve Šluknovském výběžku. Její rozloha je 166 km² a nejvyšším vrcholem je Hrazený (608 m).^[1]

Přírodní poměry

Šenovská pahorkatina je geomorfologický okrsek Šluknovské pahorkatiny o rozloze 166 km² s členitým reliéfem. Nachází se v západní, severní a částečně střední části Šluknovského výběžku. Severní, západní a část jižní hranice tvoří státní hranice s přesahem do sousedního Německa. Jižní hranice pokračuje po lužickém zlomu, údolím Mandavy a z Dolních Křečan pak údolími na sever až ke státní hranici v Jiříkově. Střední sklon území je 5°01' a střední nadmořská výška 417,5 m. Nejvyšším bodem je vrchol Hrazeného (608 m), nejnižším pak hladina Sprévy na státní hranici s Německem u bývalé obce Fukov (293 m). Převládající horninou je lužický granodiorit, jemně až středně zrnitý, biotitický. Ten doplňuje rumburská žula a méně četné průniky třetihorních výlevných vyvřelin, především čediče a příbuzných hornin, dále lamprofyr či dolerit. Územím prochází hlavní evropské rozvodí. K povodí Labe a úmoří Severního moře náleží vodní toky druhého řádu Vilémovský potok (Sebnice), Spréva a Křinice, k povodí Odry a úmoří Baltského moře patří Mandava. Krajina je středně zalesněná a náleží k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukovému, respektive jedlo-bukovému). Původní lesní porosty se dochovaly jen ojediněle, převládají smrkové monokultury s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), doplněným bukem lesním (Fagus sylvatica), jedlí bělokorou (Abies alba) či modřínem opadavým (Larix decidua). Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak v rozpětí 700–800 mm. Na jih území zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce.

Vrcholy

Výběr zahrnuje pojmenované vrchy s nadmořskou výškou nad 400 m.

Hrazený (608 m)
Tanečnice (599 m)
Plešný (593 m)
Ptačí vrch (562 m)
Partyzánský vrch (543 m)
Gerstenberg (532 m)
Hraniční vrch (523 m)
Vlčice (513 m)
Buková hora (512 m)
Jitrovník (510 m)
Ječný vrch (503 m)
Hutberg (502 m)
Světlý kopec (498 m)
Wachberg (496 m)
Kaiserberg (494 m)
Hůrka (493 m)
Liščí kameny (487 m)
Špičák (481 m)
Liščí vrch (480 m)
Skřivánčí vrch (479 m)
Weifberg (478 m)
Strážný vrch (475 m)
Jáchym (475 m)
Roubený (461 m)
Stráž (460 m)
Buchberg (459 m)
Poustevník (456 m)
Davidův vrch (448 m)
Spálený vrch (443 m)
Lobendavský vrch (430 m)
Anenský vrch (420 m)
Finkenberg (416 m)
Ferdinandova výšina (414 m)
Rožanský vrch (414 m)

Geomorfologické členění

Geomorfologický okrsek Šenovská pahorkatina se dělí na dva podokrsky:^[2]^[3]^[4]^[5]

provincie: Česká vysočina
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
  - oblast: IVA Krkonošská
    - celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
      - okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
        podokrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina
        
        podokrsek: IVA-1-A-b Mikulášovická pahorkatina

Odkazy

Reference

↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9.
↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.

Literatura

DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3.
KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s.
MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1.